Je to rok co jsme si přivezli naše kozičky. Žádné zvíře doposud mě neobohatilo život tak, jako ony. Jsou to velmi chytrá zvířata a tak mám kamarádky pro procházky, ale nejen to.

 Za rok jsme se naučili chápat jejich potřeby, zdárně jsme odchovali 3 kůzlátka, nejmenší kozička Carmenka se stala členkou naší kozí brigády. Naučili jsme se dojit, mléko naší kozy Ciary je

velmi sladké a vůbec není cítit kozinou, pochopili jsme, že se nic nevyrovná domácím sýrům. Symbolicky jsme se též dozvěděli že naše koza Ciara čeká opět  2 kůzlátka.

 Její výsledky v KU má velký nádoj přes 1000 litrů, její mléko však má trochu méně tuku a bílkoviny, než zpřísněná norma pro AN. Takže zřejmě dostane třídu I.

A tak jsme společně vykročily do dalšího chovatelského roku.

Stráně a otevřená údolíčka, to naše holky nevíce milují. Dopřávám jim volnost, protože vím, že se rády ke mě vrátí.

Sevřeny v šik pospíchají po dlouhé procházce k domovu